Yapumarská válka o vodu z roku 1673

28. srpna 1673 na půli cesty mezi Warkowem a Yapumarem náhle a bez varování ze země vytryskl sirný termální pramen. V těchto dobách třetí anglo-nizozemské války baron Augustinus von Yapumar vycítil nový hlavní zdroj příjmů pro svou většinou prázdnou kasičku. Pod jeho dlouhou parukou uzrál smělý plán: na tomto místě, poblíž líbezných kopců, hodlal postavit velkolepé a slavné lázně. Pro lázeňské město měl připravené i vhodné jméno: mělo  se jmenovat Augustinerbad, protože pramen se objevil v den jeho jmenin, což bylo další dobré znamení.

Ale nápad měl háček: bublající pramen, obklopený velkým ložiskem síry, se nacházel asi 11 stop na pozemku města Warkow. A s hrabětem Bodo von Warkow nebylo radno si zahrávat! Jak bylo v té době zvykem, otázka, komu pramen patří, musela být vyřešena v bitvě. Co dobrý baron Augustinus nevěděl, byla skutečnost, že Bodo se o pramen vůbec nezajímal. Jeho plná pozornost se soustředila na jeho novou hliněnou dýmku z města Goudy a sáček nejlepšího virginského tabáku, oba dary od Mijnheera De Wevera za Bodovu pomoc v anglo-nizozemské válce.

Kdyby se baron hraběte jen slušně zeptal, určitě by mu Bodo rád vlastnická práva přenechal. Ale takhle nastala katastrofa... Během dvou týdnů Augustinus postavil armádu 67 mužů, s nimiž chtěl obléhat hrad Warkow. Bohužel nepočítal s proaktivním chováním svého mladšího nevlastního bratra Helfricha, všeobecně neoblíbeného jedince podlého charakteru. Ten oblékl svých dvacet panošů a sebe do warkowských uniforem a v tomto přestrojení se chtěl do Warkowa vplížit ještě před hlavní armádou, aby oklamal nic netušící obyvatelstvo Warkowa a tak vyšel z bitvy o pramen jako vítěz.

Ale osud k němu nebyl laskavý. Protože se jeho panoši necítili dobře v uniformě někoho jiného a postupovali příliš pomalu, dostihla je hlavní Augustinusova armáda a vystavila strašlivému masakru. Když si Augustinus svou chybu uvědomil, bylo již příliš pozdě. Polovina z 67 mužů byla mrtvá, včetně všech panošů a jejich vůdce Helfricha. Na zpáteční cestě chtěl Augustinus uspořádat u termálního pramene bohoslužbu za padlé. Ale stejně nečekaně, jako se pramen objevil, tak také zase vyschl...

Tak skončila slavná Yapumarská válka o vodu, aniž by jediný občan Warkowa přišel k úhoně. Od té doby začal Yapumar pomalu upadat a to až do poloviny 19. století, kdy lékárník Friedrich Böhm začal ze síry ze zmizelého pramene vyrábět svá fosforovo-sirná dřívka, sirky, které byly obzvláště oblíbené ve Warkowě. Die Yapumarer Streichholzfabrik (YSF) zajistila městu novou prosperitu, dokud benzinový zapalovač v 70. letech neučinil zápalky zbytečnými.

Vše, co z té doby zůstalo, byla sbírka zápalkových nálepek na místní radnici.