Velham - Basilej

O Velhamu není nutné nadělat mnoho řečí, snad kromě toho, že toto město má neoficiální vztah se sesterským městem - švýcarskou Basilejí. Na webových stránkách Velhamu si tedy přečtete především následující informace o Basileji:

Basilej leží v ohbí Rýnu v tzv. Dreiländereck (roh tří zemí), kde se setkávají hranice Švýcarska, Německa a Francie. Ačkoli samotná Basilej má jen asi 170 000 obyvatel, je však centrem basilejské aglomerace, která má (včetně německého Freiburgu a francouzských Mulhouse) téměř milión obyvatel.

Již v pozdní době bronzové, kolem roku 1000 př. Kr., bylo na území Basileje poblíž dnešního Münstru vybudováno opevněné sídliště. Toto území bylo nepřetržitě osídlené, nejdříve Kelty, později Římany. Nedaleko Basileje (12 km proti toku Rýna) leží římské provinční město Augusta Raurica. Jsou zde, kromě jiného, termální lázně, chrám, kurie a veliký amfiteátr, kde se v současnoti v letním období pořádají koncerty a divadelní představení. Je tu také pozoruhodné muzeum s celou řadou římských památek, rekonstrukcí římského domu a světoznámým stříbrným pokladem. PDF plánek Augusty Rauricy.

V křesťanské době byla Basilej sídlem biskupa, přibližně od roku 346. Ačkoliv je to dnes město reformované a biskup byl odtud již roku 1527 vypoklonkován, musel se různě stěhovat a od roku 1828 sídlí v katolickém Solothurnu (asi 60 km jihovýchodně od Basileje), přesto stále nosí titul Biskup basilejský. Zde je seznam basilejských biskupů. Většinou jsou pohřbeni v basilejském Münstru, jehož části (zejm. krypta) jsou z 9. století, i když hlavní podobu dostal ve století 13. Konečné podoby se dočkal až v červenci roku 1500, kdy byla dokončena jižní věž sv. Martina. V Münstru našel místo posledního odpočinku i teolog, kněz a humanista Erasmus Rotterdamský.

Pro svou liberálnost (Basilej byla buď biskupským, nebo svobodným městem, a to i po vstupu do Švýcarského spříseženství roku 1501), byla Basilej často útočištěm vzdělaných, jinde pronásledovaných lidí. Po Bartolomějské noci roku 1572 a Ediktu z Fontainebleau v roce 1685 sem přišlo mnoho Hugenotů, kteří s sebou mimo jiné přinesli tajemství výroby hedvábných stuh (Seidenbandweberei), což vedlo k založení basilejského textilního průmyslu. Tyto hedvábné stuhy byly významným módním doplňkem až do konce 19. století. Zarážející je, že navzdory velkým historickým otřesům, jako byla americká nezávislost, francouzská revoluce a Napoleonova kontinentální blokáda, se hedvábné stuhy z Basileje prodávaly téměř bezkonkurenčně do celého světa.

Basileji (která měla téměř světový monopol) přinesl tento průmysl obrovský majetek, který musel být spravován a to vedlo k založení soukromých bankovních domů, z nichž některé (La Roche nebo Sarasin) existují dodnes; jiné stále fúzovaly, až se z nich nakonec vytvořily dvě obří banky USB a Credit Suisse, z nichž ta větší - USB, má svůj hlavní stan v Basileji dodnes. V březnu 2023 pohltila i konkurenta Credit Suisse.

Stuhy se ale musely též barvit, a tak v Basileji vzkvétaly obchodní společnosti dovážející přírodní barviva (hlavně indigo, purpur a karmín) a barvírny (což představovalo další bohatství). Během častých válek byl dovoz barev omezen a tak začaly v Basileji roku 1858 chemické manufaktury vyrábět barviva umělá (anilinové a alizarinové barvy), z nich vzešly mohutné chemické koncerny Sandoz, J. R. Geigy, Ciba a Hoffmann-La Roche (a další bohatství...).

Koncem 19. století začala výroba hedvábných stuh upadat. Móda se změnila a tkaní hedvábných stuh téměř zaniklo. Přesto bylo potřeba stále více barviv. S barvami přišla lepidla a umělé hmoty. A nakonec to nejlukrativnější: léky. Dnes z chemiček fúzováním vznikly dva světové farmaceutické koncerny Novartis a Roche, které stále sídlí v Basileji a město v podstatě živí. Na radnici z roku 1504 naše skvělá (na švýcarské poměry až příliš levicová) vláda těžce vydělané peníze opět velkoryse rozdává.

Tak to je stručný obrys hospodářských dějin Basileje.

V letech 1431-1449 se v Basileji konal známý koncil (Basilej/Ferrara/Florencie), který svolal papež Martin V. V té době se v Basileji sešli vysocí představitelé katolické církve a významní učenci, včetně Mikuláše Kusánského a Enea Silvia Piccolominiho, pozdějšího papeže Pia II., který byl zvolen v roce 1458. Na koncilu se mimo jiné řešil problém českého husitství. Zničující porážka ve čtvrté křížové výpravě proti husitům v srpnu 1431 přiměla představitele basilejského koncilu vyjednat s „kacíři“ podmínky míru. V roce 1436 byla s delegací husitů uzavřena tzv. basilejská kompaktáta, která husitům udělila rozsáhlá práva, zejména povolení zpřístupnit Večeři Páně podobojí, tedy s chlebem a vínem, i laikům. Koncil mimochodem nezasedal v katedrále, ale naproti v domě U Komára (Haus zur Mücke), kde se dnes nachází gymnázium.

Za svou univerzitu vděčí Basilej především humanisticky vzdělanému Piovi II., který ji v roce 1460 založil. Univerzita přilákala nejen učence z celé Evropy, ale i manufaktury na výrobu papíru a první tiskárny a nakladatelství (Petri, Amerbach a Frobenius). První inkunábule byla v Basileji vytištěna roku 1468 - byla to latinská bible. Petriho nakladatelství existuje dodnes pod jménem Narrenschiff Schwabe Druck AG.

Z učenců je mimo Erasma Rotterdamského třeba jmenovat lékaře Vesalia a Paracelsa, reformátory Oekolampada a Calvina, (i ten žil několik let v Basileji), matematiky a fyziky z rodiny Bernoulli, (hlavně Jakoba a Daniela), geniálního matematika Leonarda Eulera a objevitele LSD Alberta Hofmanna. V Basileji působilo také několik nositelů Nobelovy ceny, např. chemici Fritz Haber (1918), Leopold Ružička, (1939), Paul Hermann Müller, (1948), Kurt Wüthrich, (2002), dále biochemici, biologové a lékaři Tadeus Reichstein, (1950), Werner Arber, (1978), Rolf Zinkernagel, (1996) a biofyzik Jacques Dubochet, (2017).

V Basileji žili i slavní humanitní učenci, například filozof Friedrich Nietzsche, psychiatr Carl Gustav Jung, spisovatelé Sebastian Brant (humanista a autora skvělého Narrenschiffu, 1494), Johann Peter Hebel a Hermann Hesse, malíři Hans Holbein der Jüngere a Arnold Böcklin. Do cechu basilejských osobností patří i slavný historik umění Jacob Burckhardt, jehož portrét ještě nedávno zdobil nejvyšší švýcarskou bankovku.

V Basileji má mecenášství dlouhou tradici. Díky darům společností Novartis, Roche, UBS a bohatých jednotlivců má město mnoho úžasných muzeí s fantastickými sbírkami, které nemají ve městech podobné velikosti obdoby. Kromě muzea umění se zde nachází Fondation Beyeler, Muzeum Tinguely, Muzeum současného umění, Muzeum antického umění, Muzeum kultur, ale také dvě muzea hraček, dále Muzeum karikatury, Historické muzeum, Hasičské muzeum, Židovské muzeum, Přírodovědné muzeum, Basilejská papírna a Anatomické muzeum. V Basileji je celkem 35 muzeí!

Co ale dává Basileji punc jedinečnosti, je její karneval Basler Fasnacht, jehož kořeny sahají až do 14. století, který se v průběhu staletí neustále vyvíjel. V prosinci 2017 UNESCO prohlásilo basilejský karneval za nehmotné kulturní dědictví lidstva. Karneval v Basileji je odlišný. Zatímco v jiných evropských městech končí karneval Popeleční středou, v Basileji začíná až následující pondělí akcí „Morgestraich“. Ve 4 hodiny ráno, když bubeníci nařídí „Morgestraich vpřed“, se rozsvítí karnevalové lucerny a tisíce bubeníků a hráčů na pikolu v kostýmech vyrazí a pochodují potemnělým centrem města za ohlušujícího zvuku bubnů a fléten. Basilejský karneval trvá celé tři dny. V pondělí a ve středu se koná „Cortège“, průvod karnevalových spolků (Clique), vozů (Fasnachtswaage) a kočárů (Chaise). V úterý jsou ulice součástí dětského karnevalu a na náměstí Münsterplatz se koná výstava luceren. V úterý večer předvádějí své umění četné pololaické karnevalové dechovky (Gùggemuusig). Basilejský karneval je mnohem víc, je to téměř mystická událost, kterou je nutné bezpodmínečně vidět.