Craig 4508: Tady pro mě všechno začalo. Na podzim roku 1975 jsem si koupil tuto kalkulačku (i přes růz- ná varování) poblíž Times Square v New Yorku. Na zpátečním letu jsem strávil 8 hodin počítáním všeho možného. Bylo to nejlépe investovaných 99 dolarů.

HP 25: Toto byla moje druhá kalkulačka. Co všechno nedo- kázala: 10místný LCD displej, 49 programových kroků... úžasné! Zakoupena v roce 1977.

HP 41C: Osobně jsem tuto kalkulačku nevlastnil, ale od roku 1979 byla součástí mého pracovního vybavení.

Koncem sedmdesátých let se událo pro mě něco významného. Kamarád přivezl z USA několik stavebnic počítače IMSAI 8080 a také několik exemplářů nená- padné knihy od Adama Osborna. V té době jsem už uměl programovat HP 41C (přistání na Měsíci, navigaci po hlavní kružnici — ortodromě), ale o počítačích jsem neměl ani ponětí. Malá modrá knížka s obrázkem spojů CPU na obálce všechno změnila. Teď jsem si jen musel počkat na cenově dostupný osobní počítač. Na podzim roku 1981 nadešel čas: TI-99/4A se objevil na švýcarském trhu.

TI-99/4A byl 16bitový počítač s idiosyn- kratickým dialektem Basic od Boba Wallace a Boba Greenberga (Microsoft), grafika ovládala 15 barev plus transparenci v rozlišení 256 x 192 pixelů a až 32 sprite. Paměť tvořil 16 kilobyte RAM. To mi umožnilo implementovat tři programy, které se bohužel ztratily kvůli absenci tiskárny v té době. Jednalo se o hru, ve které se dvě bakteriální kultury navzájem požíraly (na motivy programu Life od J. H. Conwaye), pak o simulaci Rubikovy kostky, kterou bylo možné otáčet na obrazovce kolem všech tří os, ale která se nedokázala řešit sama, a konečně jednoduchá Mastermind varianta (jeden hráč proti počítači).

A to bylo vše. Revoluce však byla na dosah...

Revoluce přišla v roce 1983 v podobě Commodore C-64, 8bitového počítače, který vyvinuli Robert Russell, Robert Yannes a David A. Ziembicki na bázi procesoru MOS Technology CPU 6510 (také nazývaného MPU) s neuvěřitelnými 64 kilobyty paměti. To bylo 16krát více, než měl počítač na kosmické lodi Apollo 11! Rozlišení: 16 barev při 40 x 25 písmenech v textovém režimu nebo 320 x 200 pixelů v režimu HiRes a až 8 sprite. Téměř ve stejnou dobu vyšla kniha 64 intern v düsseldorfském nakladatelství Data Becker. V této knize byl podrobně popsán celý operační systém i jazyk Commodore 64 Basic V2. Na začátku neexistovaly téměř žádné programy. Proto jsem si nejdříve napsal (pomocí peek and poke) jednoduchý program Monitor (dlouhý 2887 bytů), který akceptoval programové příkazy v mnemonics (mnemotechnické pomůcky) a s jeho pomocí jsem začal psát další programy.

Níže jsou dva screenshoty z mého Zadros Monitor programu a pod nimi ty z mého leteckého simulátoru (simulujícího Boeing 727) a z mého jednoduchého grafického programu. Letecký simulátor vycházel z dřívejšího programu inženýra F. Jahnke, který mi laskavě dovolil jej vylepšit a přizpůsobit pro C64. Tehdy jsem nepřetržitě psal programy a „obšťastňoval” jimi své okolí. Byla to moje počítačová pionýrská doba.

O dva roky později, v roce 1985, jsem si koupil nový Commodore C-128, který jsem po počátečním nadšení později používal pouze v režimu C64.

Commodore Amiga 1000: Jen po roce jsem prodal C-128 a koupil si tehdejší zázrak Amigu. Grafika, multitasking, rychlost, Kickstart (operační systém Amigy na disketě), Workbench (GUI = grafické uživatelské rozhraní, jako později Windows), myš, design... to vše bylo prostě nepopsatelně skvělé! Amiga vděčí za svůj výkon zaprvé procesoru Motorola MC68000, 32bitovému CPU a zadruhé třem takzvaným „custom chips” jménem Agnus (zodpovědný za časování celého systému a rychlé pohyby grafiky), Denise (odpovědná za grafický výstup) a Paula (odpovědná za kontrolu zvuku a kontrolu přerušení — interrupts).

Moji tehdejší hrdinové se jmenovali Jay Miner (otec Amigy a čipu Agnus), Dave Needle (Agnus, systémová deska, architektura Amigy), David Dean (Denise), Glenn Keller (Paula), Carl Sassenrath (software: jádro a exec, otec tzv. „Guru Meditation”), Robert J. Mical (software: GUI s názvem Intuition), Bob „Kodiak” Burns a Neil Katin (software: zařízení), Dale Luck (grafika), Sam Dicker (zvuk) a Joe Pillow (mystická postava). Všichni jsou zvěčněni v plastu na vnitřní straně krytu pouzdra Amigy 1000. A Joe Pillow? Jednou se měl někde prezentovat raný prototyp Amigy a konstruktéři si ho chtěli vzít s sebou do kabiny letadla, takže pro něj koupili sedadlo. Letecká společnost trvala na jménu „cestujícího”, a tak se zrodil Joe Pillow.

Programy, které na Amize běžely, byly hlavně hry: Ports of Call, Defender of the Crown, F/A 18 Interceptor, Jimmy Connors Pro Tennis Tour a Marble Madness. Ale také jeden z tehdy nejlepších grafických programů Deluxe Paint II, textový editor Scribble!, desktop publishing PageSetter, databáze SuperBase a další. S Amigou jsem zažil krásné dva roky, ale čas pro MS-DOS a PC pomalu dozrával.

V létě 1988 pro mě také začala éra MS-DOS. S počítačem Mandax 386 s 25 MHz. Najednou jste měli pod kontrolou CPU s 275 000 tranzistory, 40megabytový pevný disk, 5,25" disketu s 1,2 MB a později 3,5" s 1,44 MB, dále grafickou kartu velikosti 256 KB s rozlišením 800 x 600 pixelů v 16 barvách a 640 x 400 pixelů ve 256 barvách! Dnes by se na onen pevný disk vešlo tak akorát 8 fotografií. Operačním systémem byl MS-DOS 3.3 a mou favoritní programovací řečí Borland Turbo C 2.0. A moji tehdejší hrdinové? Hlavně Mark Zbikowski, jehož iniciály se objevují na začátku záhlaví každého EXE souboru.

Začal boj se segmentovými a ofsetovými registry. Nejprve na nejnižší úrovni s Borland Turbo Assembler (TASM). Například: malý program STOSCRE, vyvolávaný z MS-DOS pomocí klávesy <PrtScr> dokázal uložit aktuálně zobrazený obsah obrazovky (text nebo grafiku). Text jako ASCII a grafiku jako obrázek ve formátu ColorRIX. Co vše se dalo udělat v MS-DOS pomocí přesměrování interrrupt vektorů!

S QuickBASIC4.5 se naopak dalo programovat rychle a „špinavě”. Tehdy jsem také napsal malé programy, pomocí kterých se daly převádět soubory z Commodore C-64 a Amigy (text a obrázky) do formátů počítačů kompatibilních s IBM. To znamená, že jsem mohl používat spoustu dat, které jsem si v minulosti oblíbil. V té době nejběžnější grafické formáty byly: ještě z Amigy (respektivě Electronics Arts) známý formát LBM, dále GIF firmy CompuServe a od Microsoftu rozšířený BMP. V roce 1993 se objevil univerzální formát JPG, i dnes ještě hojně používaný. Naopak formát ColoRIX téměř zcela zanikl. Počítačoví nadšenci se rozdělili na dva tábory, jedni sázeli na Pascal, druzí (včetně mě) na Turbo C. Rotující země z mé domovské stránky je příkladem toho, co šlo s C udělat.

Svůj druhý PC jsem si postavil sám v roce 1995 z dílů, které jsem koupil od firmy PC-Hai: základní deska Triton s 256kB cache, Intel Pentium CPU 100MHz (toto číslo svítilo hrdě na skříni), 3,2 milonu tranzistorů, 2 x 8 MB EDO RAM, 1,6 GB pevný disk, 8 rychlostní CD-ROM, grafická karta SVGA S3 s 1 MB RAM (rozlišení 1024 x 768 bodů ve 256 barvách).

V této době se stávalo spojení se sítěmi BBS nebo CompuServe stále důležitější. Moje první pokusy se datují do éry Commodore C-64. S akustickým modemem dataphon S21-23d jsem se napojil na několik BBS a sledoval, jak se obrazovka pomalu plní trivialitami rychlostí 300 baudů (znaků za vteřinu). A to bylo všechno. O necelých deset let později (1994) hrál Windows for Workgroups 3.11 s Winsockem, modemem US-Robotics Courier V34 (později 56K Faxmodem) a Netscape Navigatorem jinou muziku. Přestože spojení často padalo, noční ponory do hlubin internetu byly fascinující. Programům AltaVista, infoseek, WebCrawler a Mozilla budiž věčný dík!

V roce 2002 jsem zakoupil skříň Dragon od Chieftecu a sám si ji vybavil CPU Intel Pentium 4 s 2,1GHz a 55 miliony tranzistorů, základní deskou MSI 845E s paticí 478, 1GB DDR RAM 200MHz, grafickou kartou ATI Radeon 8500 AGP s 64MB DDR SDRAM (rozlišení 1280x1024 bodů ve skutečných barvách — 16,7 mil. barev), zvukovou kartou Creative Sound Blaster Audigy, pevným diskem Seagate 3.5" 120GB a dvěma vypalovačkami CD LiteOn 48x. Operačním systémem bylo tenkrát Windows 98 (obrázek vlevo).

V létě 2011 jsem vybavil skříň Corsair Graphite základní deskou ASUS Sabertooth X58 se soklem 1366, CPU Intel i7 960 (Nehalem) 3,2 GHz, 731 milionů tranzistorů, 8 GB DDR3 RAM 1600MHz, ASUS GTX 550 Nvidia GeForce s 1GB GDDR5 RAM, dvě Sata3 SSD po 120GB a 250GB (obrázek vpravo).

A jak vypadá budoucnost? Možná jako na obrázku úplně vpravo...